Netrpělivost páchá největší škody

Je to jedna z mých nejvýraznějších vlastností, tedy kromě zvědavosti a potřeby být u všeho a nenechat si nic ujít.

No, a ta moje netrpělivost se projevuje buď tak, že prokecnu pointu na začátku vtipu, nedokážu nikomu připravit pořádný překvapení, když si nalakuju nehty, nejsem ochotná počkat než pořádně uschnou, takže si pokaždý nedoschnutej lak rozpatlám po celejch rukou.

Nehty vem čert. Když si ale nakoupíte látky a těšíte se, až si něco ušijete. V momentu vás napadne, že z toho dokonalýho pruhovanýho úpletu bude nejkrásnější tričko na světě. Nemůžete to odložit, ihned začnete střihat, ihned usedáte ke stroji. Za tři hodinky dílo hotovo, vyrazíte při pátečním večeru v novém, božském triku, které je fakt nejlepší na světě.

V neděli ho vyperete... V pondělí znovu obléknete. A do háje. Srazilo se. Ta příšerná hnusná netrpělivost mě nenechala látku před šitím seprat, aby se srazila dřív, než to udělá neplechu.

Zkazilo mi to celý pondělí. 

(a úterý jsem strávila sepíráním všech látek, který jsem doma našla, aby mi to pak netrpělivost, až dostanu nápad, co z látky vytvořit, zase takhle nezkazila.)

Buďte trpěliví!

DIY boxy k uložení pokladů (důkladný návod)

V minulém postu jsem slíbila, že se s Vámi podělím o výsledek mého vleklého snažení k uskladnění nekonečného množství drobností mého milého.

Základem mi posloužily krabice od kancelářského papíru, se kterými jste se jistě setkali.

Po několika pokusech s vhodným materiálem na polepování jsem vyhodnotila jako nejlepší způsob klasické tapety (čím obyčejnější a tenčí, tím lépe). Balící papír se bohužel příliš trhá po namočení lepidlem, samolepící tapeta je zase zbytečně drahá.

Co jsem při práci potřebovala:

• 15 krabic od kancelářského papíru s víky
• 2 role tapety
• lepidlo na tapety (spotřebovala jsem ho ani ne polovinu)
• nožík, nůžky
• metr nebo pravítko
• kyblíček na rozdělání lepidla
• lepicí páska pro případné zpevnění krabice

Prvním krokem bylo změření spotřeby tapety. Vyšlo mi, že na jednu krabici s víkem spotřebuji 125 centimetrů tapety. Spočítejte si tedy spotřebu k Vašemu množství krabic.

Existují různá lepidla na tapety, já koupila to, které je v prášku a rozdělává se s vodou. Protože jsem ho nepotřebovala celé, rozdělala jsem si jeho část s vodou odhadem, přilévala jsem vodu a míchala, dokud mi konzistence nevyhovovala.

Pak jsem z role tapety uřízla nejprve 80ticentimetrový pruh na krabici a 45ticentimetrový na víko. Oba pruhy tapet jsem štětcem hojně potřela lepidlem. Zpočátku to jde těžko, protože se tapeta kroutí. Díky lepidlu ale měkne a stává se poddajnější, takže za minutku už se s ní pracuje skvěle. Je důležité, aby tapeta pořádně změkla, proto lepidlem nešetřete.

Následně oba konce pruhu přeložte směrem ke středu a nechte chvíli odpočívat.

Mezitím si připravíme krabici: důkladně ji otřeme od prachu, pokud na ni nějaký ulpěl. Já jsem ještě lepící páskou oblepila nezpevněné boční švy krabice. Celou krabici i víko musíme také hojně natřít lepidlem.

Pruh tapety opět rozevřeme a můžeme na něj vhodně umístit krabici. Zvolila jsem způsob s nejmenší spotřebou na polepení krabice jedním dílem tapety. Tedy umístím krabici do středu a její delší strany polepím.

Jak ukazuje obrázek, u boků krabice rozstřihnu tapetu v záhybu a spodní díl přilepím na krabici. Potřu jej lepidlem a přilepím boční díly.

Lepidlo je třeba nanést i na část vnitřku, tam, kde bude potřeba přilepit konce tapety.

Stejný postup použijeme při lepení víka.

Necháme do druhého dne proschnout. A můžeme plnit.

DIY

Abych nezapomněla: čas od času se pokouším TVOŘIT. Občas si něco spíchnu, občas zaexperimentuji s něčím jiným.

Ráda bych se s Vámi v blogísku podělila o výsledky a průběh některých těchto pokusů a budu ráda za připomínky, nápady, ale i kritiku. A hlavně za FANDĚNÍ, že... :-)

Projekt č. 1:

Už od jara mám rozpracovanej velkej úkol. Můj drahý je pedant a možná trochu autista, protože se nemůže rozloučit s hračkami a poklady svého dětsví. Dokonce natolik, že si přistěhoval 6 banánových krabic tohoto obsahu do nového malého 2+kk. Bývám ráda razantní, ale i já jsem vytušila, že to tomu mému romantikovi nemohu provést (rozuměj: likvidaci těch krámů bych odskákala značně, možná i definitivně...)

Nezbylo než najít řešení, elegantní, leč účinné. Od dětsví vychovávána k levným a kreativním řešením, bliklo mi hlavou cosi levného a přitom zábavného.

Na facebooku jsem poptala papírové krabice, v nichž se do kanceláří dodává kancelářský papír. Jsou moc pěkné, v praktické velikosti a s úhledným  víkem. Známá mi jich dodala asi 15. :-)

Byl trochu problém je přesunout do druhého kouta Prahy, ale logistiku jsme nakonec také zvládli, i když tím bylo způsobeno asi měsíční zdržení. Následoval výběr dekoračního papíru, kterým měly být krabice polepeny. K tomu mi poměrně příhodně pomohla krátká nemoc, která mě stihla v polovině července a kvůli níž jsem byla nucena strávit pár dnů doma. Znuděná četbou a rozlámaná z polehávání jsem se jala testovat různé papíry/samolepící tapety/klasické tapety, abych zjistila, co lepí nejlépe.

Jednoznačným vítězem byla klasická papírová tapeta. Ta nejlevnější, za 150 korun desetimetrová role (zároveň jsem ji i vyhodnotila jako nejlevnější). Plus krabička lepidla za 40 korun.

V prodejně jsem si vybrala ty nejhezčí a nejlevnější tapety a pustila se do tvorby. Bohužel jsem nezvládla naráz polepit všechno,  po návratu z dovolenky práci dodělám, krabice naplním a elegantně umístím do připravených prázdných polic nové knihovny.

Doplním také obrazový materiál a ráda bych se pokusila o menší tutoriál, který by třeba mohl někomu pomoci či inspirovat.

Tak držte palce! :-)

KokoNoir!

Jen se stihnu doma ohřát po návratu ze Slovenska a začnu zase balit. Chystáme se s milým na nenápadný, o to však zajímavější filmový festival na Kokoříně.

Kokořínsko je srdcovka, místo našeho prvního společného víkendu, častý cíl výletů, které jsou pro mě vždy nezapomenutelné.

Mé srdce pak jednoznačně zaplesalo, když jsem pánovi přes rameno v tramvaji vyčetla z novin, že se zde bude konat přehlídka žánru film noir (pro nevědoucí poučení zde). Rozhodně nelze říci, že jsem znalcem žánru, lze však mou motivaci označit za poznávací.

Nemáte-li co dělat od středy do neděle, ráda Vám doporučím tuto akci (taky mohu prodat výhodnější vstupenky! :-P)

Bratislavská experience

Narychlo naplánovaný výlet, vecpaný mezi jiné plány, uvolnění se z rodinné oslavy.

Cesta na Slovensko na svatbu.

Raději již o den dřív, ať poznáme blavskej najtlajf. Že je Blava mrtvá? Ale kdeže!

Ranní páteční bus od student agency, v Prešpurku o půl dvanácté. Ubytování v centru, v Michalské ulici (to je taková bratislavská obdoba Karlovy ulice...) Rychlý návrat na nádraží a bus do Smolenic. 17 kilometrů Malými Karpaty. Hledání tatranského expresu. Bohužel neúspěšně. Možná s GPS navigací bychom ho našli. Ale bůhví. Třeba už tam není... :-/

Večer návrat do Blavy a poznávání večerního ruchu. Všude živo! Proudy mladejch lidí ulicema. Spousta turistů, ale v centru i spousta Slováků, na což Pražák není zvyklý (kdy pak si tak sednete do hospody na Příkopech?) Báječně lahodné víííno!

Asi na třetí restaurační zastávce, na zahradě rokového klubu Music Galerry u Dežmára, jsme poznali dva kluky, vytáhli nás na cestu do nějakýho super klubu. Cestou jsme se ale přidali k  jiné dvojici a vystoupali s nimi na hrad. Sezení na dlažbě, pití šáňa a kecání až skoro do svítání.

Při usínání v hotelu o půl páté jsme byli usnuli tak rychle, že jsme si ani nestihli uvědomit hluk a hospodské veselí na neutichající Michalské ulici.

V sobotu jsme samozřejmě nebyli v dobré formě. Museli jsme se však překonat kvůli svatbě přátel, kterou jsme hodlali ten den absolvovat. Spánkový deficit se zde pak projevoval, ale ovládli jsme se a hojně oslavovali!

Slováci jsou ohromě fajn, přátelští a pohostinní lidi. Už se těším na další návštěvu!

Fix the summer!

Zbožňuju léto!

Zbožňuju prázdninovou svobodu.

Nechci, aby skončilo.

V říjnu dostanu kašel a rýmu. Bude to na antibiotika a dva týdny doma. Budu z toho nervózní, že mi utíká škola, že chybim v práci. Je to tak každý rok.

Bude foukat vítr, nebe bude šedivý. Taky bude pršet. Bude mě to strašně srát.

Budu nenávidět školu, nebude se mi tam chtít. V listopadu přijdou midtermy. A nervy.

...................................

Proč si tedy nenechat teplé slunečné léto bez školy a s fůrou cestování a dobrodružství? Bez kabátu a deštníku?


Jak jen to zařídit?

Prázdniny?

No, abych pravdu řekla, trošku jsem si já hlupka zavařila. V rámci mé přehnané prevence jsem na poslední semestr svého bakalářského studia nechtěla klást přílišné nároky. Proto jsem státní zkoušku a obhajobu bakalářské práce odložila na záříjové termíny.

OK, zkouškový jsem pak zvládla bravurně. Jenže mi trochu nedošlo, že moje studijní morálka bude o prázdninách na štíru. Obzvlášť, když jsem si hrdinně našla brigádu, na níž jsem osm hodin denně. Po večerech už prostě radši posedávám ve vinárnách, místo doma nad problematikou brownfields... :-/

Proto zrovna teď píšu na svůj dlouho zapomenutý blog, protože se mi vskutku nechce louskat všechny ty zdroje (a hledat další).

A co může náhodně zbloudilý čtenář čekat?

Takový zbloudilec má docela štěstí - v poslední době jsem navštívila několik velmi zajímavých kulturních akcí, o nichž Vás budu informovat a které pro Vás hodlám hodnotit. Někdy ale budu jen tak blekotat. A někdy na Vás možná zapomenu.