Prodloužený víkend se mi tentokrát nepodařilo dostatečně důkladně naplánovat a zorganizovat, tak jsem ho se svým milým strávila poněkud pomateně a nekoncepčně. I to byl jeden z důvodů, proč jsme tolik cestovali městem, ode mě k němu, od něho na párty, z párty k nám, pak k němu... No dopravní podniky z nás musely mít radost. Při jedné naší cestě jsme ale neměli radost my.
Frčeli jsme v půl jedenácté večer tramvajkou číslo 20 na Barrandov. Znáte to, v tramvaji poměrně dost lidí, ale našvihnutá nebyla. Za to byla plna rozličných "vůní". Tradiční obrázek nejen večerní tramvaje, postarší pán evidentně bez domova s obrovským zavazadlem pochrupkával v sedačce. Jasně, řeknete si, no potěš, znepříjemnění jízdy, i když, on už je vlastně člověk docela otrlej.
Naproti nám seděli tři výrostci, kluci asi tak sedmnáctiletí, na pohled naprosto běžní. Jejich konverzaci sem moc dobře neslyšela, všímala jsem si spíš hovoru jiných spolucejstujících. V tom se jeden z mládenců, ten nejhovornější, zvedl, vytáhl z batůžku sprej Old Spice a vyrazil směrem k panu ne-rezidentovi. Sedl si na sedačku před něj, otočil se na něj a začal po něm stříkat deodorant. To mě přecijen trošku rozesmálo, důvtipné, říkám si. Po chvíli mě ten pohled přestal bavit a hlavu jsem odvrátila.
To se ale stalo to nejzásadnější, to, co mému zraku bohužel uniklo. Chlapec, v přesvědčení, že na pánovi ulpělo již dostatek hořlaviny, škrtl zapalovačem a pána bezdomovce zapálil - začaly mu hořet vlasy. V tu chvíli se jiný mladý muž zvedl a bezdomovce uhasil. Já se jen snažila zjistit, co se během mé nepozornosti stalo a koukala jsem jak z jara. Ihned se však na mladíka rozkřičel jiný cestující výhružkami o přivolání policie a taky o rozbití džtičky. Chlapec a jeho kumpáni vystoupili na Geologické. Ještě za nimi vyběhl jinej chlápek, asi to chtěl vyřešit pěstně. My byli jak opaření.
Dost jsme nad tím následně přemejšleli, jaká je to vlastně hrůza. Že se ne třeba tohle, ale něco podobného, může stát klidně Vám. A celá tramvaj bude koukat, nikdo ani nedutá a jen jeden člověk se odváží útočníka alespoň vyhnat z tramvaje. A policii nezavolá nikdo. Všichni se zase pohrouží do svých myšlenek jako by se nic nedělo. Dost děsivé, že? Ale na druhou stranu si říkáte: "Proč bych se do toho zrovna já měl(a) míchat! Já mám svých starostí dost! Co kdyby se do mě ti tři výrostci pustili a vzali si mě do parády, nebo si na mě někde v podchodu počkali. Nebo bůhví koho mají za tatínky a jak bych mohl(a) dopadnout, kdybych jim vrazil(a) pár políčků.
A mému muži to nedalo a útok šel dnes nahlásit. Evidentně jako jediný z těch asi 30 lidí, kteří v té tramvaji jeli s námi. Strávil na policii 3 hodiny a byl ohromně znechucen z podmínek, ve kterých naši ochránci pracují. Ale o tom třeba zase někdy příště.
Přeji vám bezpečné cestování tramvajemi. A aby vás nějaký hodný člověk uhasil.
Frčeli jsme v půl jedenácté večer tramvajkou číslo 20 na Barrandov. Znáte to, v tramvaji poměrně dost lidí, ale našvihnutá nebyla. Za to byla plna rozličných "vůní". Tradiční obrázek nejen večerní tramvaje, postarší pán evidentně bez domova s obrovským zavazadlem pochrupkával v sedačce. Jasně, řeknete si, no potěš, znepříjemnění jízdy, i když, on už je vlastně člověk docela otrlej.
Naproti nám seděli tři výrostci, kluci asi tak sedmnáctiletí, na pohled naprosto běžní. Jejich konverzaci sem moc dobře neslyšela, všímala jsem si spíš hovoru jiných spolucejstujících. V tom se jeden z mládenců, ten nejhovornější, zvedl, vytáhl z batůžku sprej Old Spice a vyrazil směrem k panu ne-rezidentovi. Sedl si na sedačku před něj, otočil se na něj a začal po něm stříkat deodorant. To mě přecijen trošku rozesmálo, důvtipné, říkám si. Po chvíli mě ten pohled přestal bavit a hlavu jsem odvrátila.
To se ale stalo to nejzásadnější, to, co mému zraku bohužel uniklo. Chlapec, v přesvědčení, že na pánovi ulpělo již dostatek hořlaviny, škrtl zapalovačem a pána bezdomovce zapálil - začaly mu hořet vlasy. V tu chvíli se jiný mladý muž zvedl a bezdomovce uhasil. Já se jen snažila zjistit, co se během mé nepozornosti stalo a koukala jsem jak z jara. Ihned se však na mladíka rozkřičel jiný cestující výhružkami o přivolání policie a taky o rozbití džtičky. Chlapec a jeho kumpáni vystoupili na Geologické. Ještě za nimi vyběhl jinej chlápek, asi to chtěl vyřešit pěstně. My byli jak opaření.
Dost jsme nad tím následně přemejšleli, jaká je to vlastně hrůza. Že se ne třeba tohle, ale něco podobného, může stát klidně Vám. A celá tramvaj bude koukat, nikdo ani nedutá a jen jeden člověk se odváží útočníka alespoň vyhnat z tramvaje. A policii nezavolá nikdo. Všichni se zase pohrouží do svých myšlenek jako by se nic nedělo. Dost děsivé, že? Ale na druhou stranu si říkáte: "Proč bych se do toho zrovna já měl(a) míchat! Já mám svých starostí dost! Co kdyby se do mě ti tři výrostci pustili a vzali si mě do parády, nebo si na mě někde v podchodu počkali. Nebo bůhví koho mají za tatínky a jak bych mohl(a) dopadnout, kdybych jim vrazil(a) pár políčků.
A mému muži to nedalo a útok šel dnes nahlásit. Evidentně jako jediný z těch asi 30 lidí, kteří v té tramvaji jeli s námi. Strávil na policii 3 hodiny a byl ohromně znechucen z podmínek, ve kterých naši ochránci pracují. Ale o tom třeba zase někdy příště.
Přeji vám bezpečné cestování tramvajemi. A aby vás nějaký hodný člověk uhasil.
