Už nebudu číst...

... knihy Jaroslava Rudiše. Dneska mě naštval - no, nedá se asi říct, že zrovna dneska by mě něčím konkrétním naštval - spíš mi došla trpělivost ho číst. Ano, samozřejmě, nikdo mě nenutí ho číst. Ale vezměte, vážení čtenáři, v potaz mou situaci:

• jsem chuděra doma s těžkou chorobou (ehm, vlastně nachlazením, ale znáte to - rýmičky atd...)
• nemohu si dojít do knihovny, do antikvariátu či do knihkupectví
• nikdo se o mě nestará, tak nikomu nemohu dát za úkol přinést mi nějaké čtení
• první Rudišův román, který se mi dostal do ruky, Potichu, mě dost zaujal a pomyslela jsem si, že by J. R. mohl být jedním z mých oblíbených autorů
• ostatní jeho knihy, jak jsem je postupně četla, se mi líbily méně a méně, až jsem se nyní dostala ke Grandhotelu

Potichu mi přišlo jako svěží knížka svěžího českého autora.. Ale když jsem pak četla Konec punku v Helsinkách, Nebe pod Berlínem a teď Grandhotel, dospěla jsem k závěru, že Rudiš vůbec svěží není. Že je těžce sentimentální, což už mě šíleně nudí - všude sentiment jen kape!

Jako by J.R. sám na nic zapsatelného nepřišel, všechny jeho knihy působí tak, jako by jen posbíral historky z dob socialismu od pár svých známých, dal je do kupy a vydal jako "nový román". To už si pak s větší chutí přečtu takhle v nouzi Viewegha (kterého tu doma vždycky nějakého vylovím), protože od něj nic moc nečekám - a někdy jsem pak dokonce příjemně překvapena. 

Párkrát jsem se taky objevila na Rudišově literárním večeru: EKG o lásce a... v pražském divadle Archa. Večery provází společně s jakýmsi básníkem Igorem Malijevským, pokaždé přečtou pár svých povídek/básniček na téma večera a pozvou hosty, s nimiž pohovoří a podobně, obvykle je doprovází vystoupení nějakého hudebního tělesa. První dvě tyto akce se mi kupodivu docela líbily.. Ale ty další (obvykle mě na ně vytáhla kamarádka, která má J.R. ve velké oblibě) už těžce vařily z vody a potácely se v dost hluboké trapnosti. Víckrát už nepůjdu.

Tak. A teď mi doporučte, co mám číst.

Televizní lži

V posledních dnech přemítám nad tím, jak je asi bezbřehá má naivita. Ráda čtu noviny, časopisy, poslouchám zprávy v rádiu i televizi. Mám tendenci JIM VĚŘIT. Osudová chyba, že... Ano, vnímám to, že často jsou noviny psány ne zcela objektivně a že některé články působí tak, jako by byly psány na objednávku. Ale to mě vždycky napadlo jen jednou za čas a pak jsem zase dál věřila.

Teď ale nastal docela rozruch. 4. října odvysílala ve své hlavní zpravodajské relaci hned jako první reportáž o naší Národohospodářské fakultě VŠE (ano, zde studuji!). Reportáž opravdu teatrálního reportéra Ladislava Hrušky, výhružně zvedajícího prst a dramaticky ukazující prstem do kamery, šokujícím způsobem poukazuje na skoro až mafiánské praktiky na naší fakultě.

Videa z webu Primy bohužel nelze sdílet, proto vkládám alespoň odkaz.

Na VŠE máme takový trošku složitější kreditový systém, jmenuje se ECTS a ve stručnosti to znamená:

• máme jeden pokus na zkoušku, když ji neuděláme, musíme si předmět znovu zapsat a znovu ho vystudovat, tentokrát už úspěšně.
• Za každou neúspěšnou zkoušku se nám strhne tolik kreditových poukázek, kolik kreditů má hodnotu ten každý předmět.
• Kreditové poukázky se nám také (a především) strhávají za každý zapsaný předmět (opět tolik, kolik kreditů předmět má) - kreditových poukázek máme tedy 180 (protože musíme vystudovat předměty za 180 kreditů celkem) + náhradních 36, které můžeme "utratit" za neúspěšně složené zkoušky.
• Dohromady tedy můžeme "neudělat" předměty za celkem 36 kreditů.
• Když kreditové poukázky dojdou, vy neuděláte další zkoušku, už vám nemají odkud poukázky strhnout - to znamená, že KONČÍTE. Nebo musíte jednat - na ostatních faktultách to znamená, že poprosíte u děkana, aby přimhouřil oko a pár poukázek vám dal navíc.
• U nás ne - u nás studenti mohou poukázky mezi sebou převádět - komu jich zbyde hodně (když se dobře učí a hodně zkoušek udělá napoprvé), může je převést na jiného studenta, který jich má naopak zoufalé málo (protože mu to studium zas tak snadno nejde). Jeden student navrhne převedení na jiného, fakulta schválí.
• No a není divu, že si úspěšný student nechá zaplatit, kdo by si zaplatit nenechal, že..

Tento proces je naprosto oficiální, funguje už 5 let a žádné problémy s ním nejsou. Najednou ale televize Prima pojala podezření, že se jedná o nelegální, nebo aspoň velmi nepěknou činnost. Předvedla naprosto zavádějící reportáž, ve které vůbec neuvedla relevantní skutečnosti, ba přímo lhala.

Proč o tom natočili reportáž? Jen tak? Nebo na něčí pokyn/popud? Kdo na tom mohl mít zájem? Těžko říct, to se asi nedozvíme. Každopádně reportáž vyvolala velký ohlas - fakulta se ohradila, vydala prohlášení a poslala otevřený dopis šéfredaktorce zpravodajství Primy.

I přesto se asi neodčiní poškození pověsti fakulty, kterou si už mnoho diváků bude řadit někam mezi plzeňská práva. Samozřejmě málo lidí se bude pídit po pravdivosti reportáže...

To mě vede k úvaze, kolik asi reportáží, článků a všech informací, které získáváme z médií jsou podobnými paskvily, a naopak kolika z nich se dá klidně věřit.

Chichi.. Jak jsem předpokládala - to psaní mi opravdu nejde.

Chtěla jsem napsat včera odpoledne erudovaný článek, válčila jsem asi hodinu, načež jsem vztekle zaklapla notebook, zachumlala se a normálně sprostě spala - ano, tento týden nosím status "nemocná", což nese pár výhod - například tu, že můžu spát, kdykoliv se mi zlíbí. A taky třeba tu výhodu, že za mnou večer po práci přijde muj muž, já mu dám od mámy večeři, pošlu ho vykoupat, dám mu pyžamo a hýčkám si ho. Ráno se překonám, zahraju si na hospodyňku, upeču mu toustíky a pošlu ho do práce. A mám radost, že si na mě, starýho lazara uchrchlanýho, někdo vzpomněl. :-)

A druhý den bez cigarety!

Založeno pro nemoc

Prý bych měla psát. Prý mám názory!

Ale kdeže, vždyť já toho už napsala... až jednoho dne zjistila, že napsala všechno a už nemá co dál psát. Blog je pasé.

Prý to ale mám zkusit! Prý bych po letech litovala, že nemám nikdy shromážděny své myšlenky... No, víte, já jsem především SKEPTIK. A to důsledný. Ale je pravda, že pokaždé, když podlehnu tomu otravnému nachlazení, dostanu chuť založit si blog. Nachlazení propadám velmi často. Lékař mi dnes řekl, že bych měla přestat kouřit.

Vážení čtenáři, můžete se tedy stát svědky mého odpírání si tohoto blahého radostného požitku. A číst moje pseudointelektuální plky, které budu sprostě vydávat za erudované názory.

Jak jen ctěná libost ráčí. Maucta.