... knihy Jaroslava Rudiše. Dneska mě naštval - no, nedá se asi říct, že zrovna dneska by mě něčím konkrétním naštval - spíš mi došla trpělivost ho číst. Ano, samozřejmě, nikdo mě nenutí ho číst. Ale vezměte, vážení čtenáři, v potaz mou situaci:
- jsem chuděra doma s těžkou chorobou (ehm, vlastně nachlazením, ale znáte to - rýmičky atd...)
- nemohu si dojít do knihovny, do antikvariátu či do knihkupectví
- nikdo se o mě nestará, tak nikomu nemohu dát za úkol přinést mi nějaké čtení
- první Rudišův román, který se mi dostal do ruky, Potichu, mě dost zaujal a pomyslela jsem si, že by J. R. mohl být jedním z mých oblíbených autorů
- ostatní jeho knihy, jak jsem je postupně četla, se mi líbily méně a méně, až jsem se nyní dostala ke Grandhotelu
Potichu mi přišlo jako svěží knížka svěžího českého autora.. Ale když jsem pak četla Konec punku v Helsinkách, Nebe pod Berlínem a teď Grandhotel, dospěla jsem k závěru, že Rudiš vůbec svěží není. Že je těžce sentimentální, což už mě šíleně nudí - všude sentiment jen kape!
Jako by J.R. sám na nic zapsatelného nepřišel, všechny jeho knihy působí tak, jako by jen posbíral historky z dob socialismu od pár svých známých, dal je do kupy a vydal jako "nový román". To už si pak s větší chutí přečtu takhle v nouzi Viewegha (kterého tu doma vždycky nějakého vylovím), protože od něj nic moc nečekám - a někdy jsem pak dokonce příjemně překvapena.
Párkrát jsem se taky objevila na Rudišově literárním večeru: EKG o lásce a... v pražském divadle Archa. Večery provází společně s jakýmsi básníkem Igorem Malijevským, pokaždé přečtou pár svých povídek/básniček na téma večera a pozvou hosty, s nimiž pohovoří a podobně, obvykle je doprovází vystoupení nějakého hudebního tělesa. První dvě tyto akce se mi kupodivu docela líbily.. Ale ty další (obvykle mě na ně vytáhla kamarádka, která má J.R. ve velké oblibě) už těžce vařily z vody a potácely se v dost hluboké trapnosti. Víckrát už nepůjdu.
Tak. A teď mi doporučte, co mám číst.
Žádné komentáře:
Okomentovat