úterý 20. srpna 2013

DIY

Abych nezapomněla: čas od času se pokouším TVOŘIT. Občas si něco spíchnu, občas zaexperimentuji s něčím jiným.

Ráda bych se s Vámi v blogísku podělila o výsledky a průběh některých těchto pokusů a budu ráda za připomínky, nápady, ale i kritiku. A hlavně za FANDĚNÍ, že... :-)

Projekt č. 1:

Už od jara mám rozpracovanej velkej úkol. Můj drahý je pedant a možná trochu autista, protože se nemůže rozloučit s hračkami a poklady svého dětsví. Dokonce natolik, že si přistěhoval 6 banánových krabic tohoto obsahu do nového malého 2+kk. Bývám ráda razantní, ale i já jsem vytušila, že to tomu mému romantikovi nemohu provést (rozuměj: likvidaci těch krámů bych odskákala značně, možná i definitivně...)

Nezbylo než najít řešení, elegantní, leč účinné. Od dětsví vychovávána k levným a kreativním řešením, bliklo mi hlavou cosi levného a přitom zábavného.

Na facebooku jsem poptala papírové krabice, v nichž se do kanceláří dodává kancelářský papír. Jsou moc pěkné, v praktické velikosti a s úhledným  víkem. Známá mi jich dodala asi 15. :-)

Byl trochu problém je přesunout do druhého kouta Prahy, ale logistiku jsme nakonec také zvládli, i když tím bylo způsobeno asi měsíční zdržení. Následoval výběr dekoračního papíru, kterým měly být krabice polepeny. K tomu mi poměrně příhodně pomohla krátká nemoc, která mě stihla v polovině července a kvůli níž jsem byla nucena strávit pár dnů doma. Znuděná četbou a rozlámaná z polehávání jsem se jala testovat různé papíry/samolepící tapety/klasické tapety, abych zjistila, co lepí nejlépe.

Jednoznačným vítězem byla klasická papírová tapeta. Ta nejlevnější, za 150 korun desetimetrová role (zároveň jsem ji i vyhodnotila jako nejlevnější). Plus krabička lepidla za 40 korun.

V prodejně jsem si vybrala ty nejhezčí a nejlevnější tapety a pustila se do tvorby. Bohužel jsem nezvládla naráz polepit všechno,  po návratu z dovolenky práci dodělám, krabice naplním a elegantně umístím do připravených prázdných polic nové knihovny.

Doplním také obrazový materiál a ráda bych se pokusila o menší tutoriál, který by třeba mohl někomu pomoci či inspirovat.

Tak držte palce! :-)

KokoNoir!

Jen se stihnu doma ohřát po návratu ze Slovenska a začnu zase balit. Chystáme se s milým na nenápadný, o to však zajímavější filmový festival na Kokoříně.

Kokořínsko je srdcovka, místo našeho prvního společného víkendu, častý cíl výletů, které jsou pro mě vždy nezapomenutelné.

Mé srdce pak jednoznačně zaplesalo, když jsem pánovi přes rameno v tramvaji vyčetla z novin, že se zde bude konat přehlídka žánru film noir (pro nevědoucí poučení zde). Rozhodně nelze říci, že jsem znalcem žánru, lze však mou motivaci označit za poznávací.

Nemáte-li co dělat od středy do neděle, ráda Vám doporučím tuto akci (taky mohu prodat výhodnější vstupenky! :-P)


Bratislavská experience

Narychlo naplánovaný výlet, vecpaný mezi jiné plány, uvolnění se z rodinné oslavy.

Cesta na Slovensko na svatbu.

Raději již o den dřív, ať poznáme blavskej najtlajf. Že je Blava mrtvá? Ale kdeže!

Ranní páteční bus od student agency, v Prešpurku o půl dvanácté. Ubytování v centru, v Michalské ulici (to je taková bratislavská obdoba Karlovy ulice...) Rychlý návrat na nádraží a bus do Smolenic. 17 kilometrů Malými Karpaty. Hledání tatranského expresu. Bohužel neúspěšně. Možná s GPS navigací bychom ho našli. Ale bůhví. Třeba už tam není... :-/

Večer návrat do Blavy a poznávání večerního ruchu. Všude živo! Proudy mladejch lidí ulicema. Spousta turistů, ale v centru i spousta Slováků, na což Pražák není zvyklý (kdy pak si tak sednete do hospody na Příkopech?) Báječně lahodné víííno!

Asi na třetí restaurační zastávce, na zahradě rokového klubu Music Galerry u Dežmára, jsme poznali dva kluky, vytáhli nás na cestu do nějakýho super klubu. Cestou jsme se ale přidali k  jiné dvojici a vystoupali s nimi na hrad. Sezení na dlažbě, pití šáňa a kecání až skoro do svítání.

Při usínání v hotelu o půl páté jsme byli usnuli tak rychle, že jsme si ani nestihli uvědomit hluk a hospodské veselí na neutichající Michalské ulici.

V sobotu jsme samozřejmě nebyli v dobré formě. Museli jsme se však překonat kvůli svatbě přátel, kterou jsme hodlali ten den absolvovat. Spánkový deficit se zde pak projevoval, ale ovládli jsme se a hojně oslavovali!

Slováci jsou ohromě fajn, přátelští a pohostinní lidi. Už se těším na další návštěvu!

pondělí 19. srpna 2013

Fix the summer!

Zbožňuju léto!

Zbožňuju prázdninovou svobodu.

Nechci, aby skončilo.

V říjnu dostanu kašel a rýmu. Bude to na antibiotika a dva týdny doma. Budu z toho nervózní, že mi utíká škola, že chybim v práci. Je to tak každý rok.

Bude foukat vítr, nebe bude šedivý. Taky bude pršet. Bude mě to strašně srát.

Budu nenávidět školu, nebude se mi tam chtít. V listopadu přijdou midtermy. A nervy.

...................................

Proč si tedy nenechat teplé slunečné léto bez školy a s fůrou cestování a dobrodružství? Bez kabátu a deštníku?


Jak jen to zařídit?